Úřednictvo a služebnictvo na hraběcím dvoře Marie Gabriely Lažanské

Přidáno 11. 5. 2016

Jak vypadal zámecký personál v období vrcholného baroka? Na to nám dávají odpověď dokumenty z rodinného archivu hrabat Lažanských z Bukové.

Zámecký personál na dvoře hraběnky Marie Gabriely Lažanské, rozené Černínové z Chudenic, tvořili úředníci a služebnictvo. Prvním se říkalo „oficíři“, druhým „liverej (liberey)“.

            Z oficírů nebyl nejvyšším finančně náročný inspektor, jak bude po patnácti letech v době lesku a blahobytu pan Jan Krištof Hossner s ročním příjmem tisíci zlatých, nýbrž pan hejtman (capitaneus) v době, o níž píšeme, pan Ondřej Kratochvíle, po něm byl na nižší pozici hraběnčin pan sekretář, po něm pan důchodní.

            Všem těmto dávali titul „dominus praenobilis“ – „urozený pán“, jejich manželky byly oslovovány „urozená paní“. Jak pan hejtman, tak pan důchodní (quaestor) i pan obroční (frumentarius) měli své písaře. K urozeným pánům patřil i aulae praefectus – pan hofmistr.

            Ze služebnictva tenkrát ještě nebyl nejvyšší purkrabí – burgravius – ale komorník – Aufwärter. Po ním stáli dva lokajové (loquai), dva hajduci (zámecká policie), dva waldhornisté (trubači na rohy), běžec – poslíček (Laufer), později ještě páže.

            V kuchyni vládl vrchní kuchař s pomocníkem (Kucheljunge) a podřízenými (kuchelmenscher). V prádelně měli pradleny (Waschmenscher), v zámku byla též vrchní klíčnice, pod ní pokojské (Stubenmenscher), na stůl nosil jídlo stolník (Tafeldecker). Ve stáji vládl panský kočí, jemu k ruce byl štolba a forajtr, v konírně pomáhal Stalljunge.

            Hraběnka Marie Gabriela si vydržovala též zámeckého kaplana, a to nejen jednoho. Z farní kroniky Chorus Literatorum se dovíme, že „dokavad se v Manětíně zdržovala, mimo domácího faráře obyčejně dva duchovní okolo sebe mívala, zvlášť z kláštera bosáckého lnářského, řádu svatého Augustina, kteréhož kláštera fundátorem byl nebožtík pan Tomáš Černín, otec její, aby se služby Boží náležitě vykonávala tím slavněji v přítomnosti její.“ Mimo tyto dva „když se trefilo, že by farář v Lukové na své filiální byl, neb tam každou třetí neděli službu Boží držíval, aby mladé panstvo a posluhující jejich beze mše svaté takový den nebyli, z kláštera rabštejnského pánů páterů servitů nebo služebníkův Panny Marie kněze jiného zaopatřiti dala.“

Podle práce děkana Františka Wonky