Při slavnosti zářily barvy Lažanských – červená a stříbrná. Ve vestibulu zámku vítali postupně přijíždějící cizí panstvo mladí hornisté – trubači – Martin Oberdörfer a Matouš Vomasta, kteří se hluboce uklonili, nabrali dech, vypjali hruď a hostům zatroubili slavnostní intrádu. Na hlavě měli dlouhou paruku a na červených kamizolách se blýskaly stříbrné šňůry. Šlechta se poté odebrala do zámeckých komnat na malé občerstvení a především na příjemné a zajímavé popovídání s hraběnkou.
Odpolední setkání s hraběnkou Marií Gabrielou zakončila Gardenparty v parku, kde bylo pod balkonem postaveno jeviště, na kterém se bude hrát i muzicírovat, a židle pro vzácné hosty. Mezi cizí panstvo se posadili též všichni zámečtí oficíři v čele s hejtmanem panství, hraběnčiným tajemníkem, panem důchodním a panem obročním a též s panem hofmistrem. Všichni tito úředníci jsou dodnes zvěčněni na obrazech Václava Dvořáka.
Při začátku slavnosti rozsvítili lokajové na balkonu svíce a pochodně a poté přišlo panstvo – hostitelka Marie Gabriela se svými staršími dětmi a její hosté. Zastoupeno bylo i duchovenstvo – místní farář Václav Aleš Plešner a P. Mauritius Vogt.
Hudebníci se seskupili kolem kapelníka a zahráli první tuš. Přistoupilo malé děvčátko z Manětína, které deklamovalo říkání, jež ho naučil místní kantor Háčzek Wenzeslaus.
Následoval zlatý hřeb celé slavnosti – „Comedj, skvělý Nachtspiel“ – ve kterém se zaskvěli lokajové a oficírští sluhové ve slávě šprýmu a vtipnosti. A poté následovalo hudební vystoupení, byly zapáleny bengály a nakonec vypálen veliký ohňostroj.
Oslava byla opravdu honosná, hraběnka na ni nešetřila a vynaložila i 453 zlatých. Protože měla hraběnka Marie Gabriela ráda i manětínské obyvatelstvo, slavnosti mohli přihlížet i místní, kterým hajduci otevřely bránu do zahrady. Zájem byl pochopitelně obrovský.
Marie Gabriela hraběnka Lažanská z Bukové proslula po celých západních Čechách nejen podobnými barokními slavnostmi, ale velkou podporou umění, díky níž je Manětín dodnes nazýván barokní perlou západních Čech.
(Podle práce děkana Františka Wonky)
